Dráčči jesle | Domažlice

Péče o nejmenší děti, jakkoliv je náročná, je pro mě stále zábavou i příležitostí učit se novým věcem. Při práci s malými dráčky se soustředím mimo jiné na to, jak souvisejí logopedické obtíže s pohybem, hmatem a sluchem a dále se v tomto směru vzdělávám. Velmi ráda propojuji logopedii s jógou a zpěvem.

Mám zajímavou profesní kombinaci. Jsem teta v jesličkách i sociální pracovnice v azylovém domě. Práce s nejmenšími mě naplňuje a ze všeho nejraději společně s nimi něco kreativního vytvářím a maluju. Přestože mám ráda, když mají věci řád, vedu děti k samostatnosti a odpovědnosti.

Vystudovala jsem předškolní a mimoškolní pedagogiku. Přestože je práce s dětmi do tří let naprosto odlišná od práce s dětmi školkového věku, velmi si ji užívám. V našich jesličkách se snažím o to, aby měli malí dráčci dost pohybu, a pravidelně pro ně vymýšlím nejrůznější pohybové aktivity.

Užívám si každý pokrok, ke kterému se mi podaří děti přivést. Baví mě pozorovat, jak nám rostou před očima. Mám vystudovanou předškolní a mimoškolní pedagogiku a ze všeho nejraději s dětmi něco tvořím. V této oblasti se snažím stále vzdělávat a nápady, co bychom mohli s dráčky společně dělat, čerpám všude kolem sebe. Inspirace totiž není nikdy dost.

S dětmi se snažím pracovat zejména na rozvoji řeči – vedu logopedické chvilky a v oboru logopedie se dále vzdělávám. Řeč člověka začleňuje do společnosti, ovlivňuje jeho prožívání, poznávání i rozumový vývoj, proto si zaslouží patřičnou pozornost od samotného začátku. U nás ji má. Vývoj řeči totiž úzce souvisí jak se slovníkem rodičů, tak vychovatelů.

Jsem velmi pozitivní člověk, který svůj úsměv rád šíří dál. Práce s dětmi je zodpovědnost, to všichni víme. Malé dráčky se snažím učit především formou prožitků a nápodoby. V jesličkách zároveň vedu logopedické chvilky. Neměla bych to prozrazovat, ale přestože mám ráda řád, užívám si okamžiky, kdy s dětmi jen tak skotačíme.

Stejně jako pro řadu mých kolegyň i pro mě je práce s dětmi především posláním. Preferuji individuální přístup, který je u nás zejména díky kapacitě jeslí a počtu nás, chův, samozřejmý. Poznat a respektovat specifické vlastnosti dětí, styl a tempo jejich učení či případná omezení v určitých oblastech, je pro mě důležité.